Zamyšlení na 34. týden v mezidobí – Slavnost Krista Krále

Táto neděle, 34. v mezidobí, je poslední nedělí církevního roku. Zároveň je nedělí, kdy slavíme Slavnost Krista Krále. Z tohoto důvodu, pro dnešní zamyšlení, použiji čtení z uvedené slavnosti.

Před několika dny mě navštívil jeden známý a během rozhovoru, mi řekl tuto větu: „To, co mi vadí na této době (koronavirových opatření) je to, že neumím pročíst sám sebe.“ Musím říct, že mě tento výrok moc zasáhl. Vnímal jsem to, jako by ke mně promluvil jeho ústy sám Bůh. Rád bych na této myšlence postavil celé zamyšlení! Jak pročíst tento čas? To, co se odehrává kolem nás, ale i v nás samotných? Jak pročíst slavnost Krista Krále? Pod titulem král si každý z nás představí určité postavení. Král je ten, který vládne. Poroučí a má za sebou nějakou moc, vojenskou nebo finanční a tak ostatní ho musí poslouchat. Musí se mu podřídit. Jenomže Ježíš se neukazuje jenom jako král, který povolá všechny k soudu a vyjmenuje důvody proč někdo bude žít ve věčném štěstí a druhý ve věčném trápení. Protože jste mi nedali jíst, pít atd. (tak to vychází z nedělního evangelia podle Matouše). Čtení ukazují ještě jiný obraz Ježíše. Jaký? Druhé čtení z Prvního listu Korinstkým končí zvláštním překvapením: „A až mu bude všechno podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu všechno podřídil“ (1Kor 15,28). Proč? „Aby byl Bůh všechno ve všem“ (1Kor 15,28).  Domnívám se, že bychom si tuto větu mohli vykládat špatně. To znamená, že Bůh má být ve všem. Tedy i ve světě, a to znamená, že i svět má být v Bohu. Tady bychom se mohli dostat do určitého nebezpečí. Je nutné si uvědomit, že se jedná o určité prolínání, ale to neznamená, že jde o jakési splynutí. Výrok typu: Bůh je svět a svět je Bůh, je špatný výklad. Protože křesťanský Bůh nikdy nekoná tak, aby narušil přirozenost toho, co stvořil. Bůh bude vždycky Bohem a tedy stvořitelem s neomezeným konáním, a člověk, resp. svět, bude vždy jenom stvořením. Jak si tedy vysvětlit tento výrok? Je to pozvání, abychom ve svých životech neblokovali Boha v jeho činnosti v nás. Aby naše základní nastavení bylo právě toto: chci, aby se v mém životě konala jeho vůle. Je to pozvání, abychom tento týden překontrolovali své postoje a ptali se sami sebe: opravdu je Bůh v mém konání? A nezůstaňme jenom na povrchu. Ptejme se: je Bůh i v mém myšlení, je v mých touhách?

Protože ti lidé, kteří posloužili druhým v evangeliu, nedělali rozdíl. Posloužili i těm otrhaným, vězňům atd. tedy těm, ve kterých nebylo možné vidět obraz Krista. Jak to dokázali? Dokázali to jenom proto, že měli pohled víry. Bez víry není možné objevit pravou hodnotu člověka. Lidským pohledem je možné vidět jenom otrhance, který přichází. Pohledem víry je možné v něm objevit Boží obraz.  

V poslední době je opět možné vnímat určitý tlak na naše myšlení, které vychází z reklam. Všude nás upozorňují, že se blíží Vánoce. Termín, který se častěji opakuje je slovo štěstí. Obávám se, že opět se nám může stát to co v minulých. Uvěříme představě, že štěstí = dar. Když chceš mít šťastné Vánoce kup svým blízkým tohle a tohle. A štěstí přijde. Neříkám, že dary nejsou důležité, ale dávají jenom zdánlivé nebo dočasné štěstí. Pravé štěstí je v tom, že ve spojení s Bohem odhalím krásu i tam, kde ji nikdo nevidí. Pravé štěstí je v tom, když se naučíme chválit Boha a vidět jeho konání v dějinách světa i u nás samých. Nebojme se odhalit krásu života ve vztahu s Bohem!