Zamyšlení na 33. týden v mezidobí

Evangelium 33. neděle nám nabízí podobenství o pánovi, který rozděluje svůj majetek, podtrhuji „svůj“, služebníkům, kteří u něho pracují. Těm, který mu nejsou rovní a očekává od nich, že ten majetek znásobí. Samozřejmě, neočekává se, že to budou dělat zadarmo. Pán má plán, který počítá s odměnou za dobře vykonanou práci. Nebo alespoň za snahu pracovat na jeho majetku. V textu se to opakuje až dvakrát. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem., ustanovím tě nad mnohým. Vejdi do radosti svého Pána. Avšak třetí sluha zaujímá odlišný postoj. Schová, nebo lépe řečeno ukryje, zakope, co mu Pán svěřil. Zakopat něco znamená pohřbít to. Ukázat celému světu je po všem. To, co bylo mezi námi už skončilo. Kardinál Sarah ve své knize „Pane zostaň s nami“ mluví o vztahu mezi Bohem a člověkem jako o vztahu mezi dárcem a obdarovaným. Tam někde uprostřed nich, je dar. Bůh je ten, který dává. Člověk je ten, který je v úloze příjemce a rozhoduje, jestli ten dar přijme nebo odmítne. Kardinál upozornil na to, že dnešní člověk nepřijímá dar od Boha. Proč? Protože se bojí, že skrze tento dar si ho Bůh chce zavázat. Člověk se obává, že ztratí svou nezávislost. Nechce být Bohu nic dlužen. Chce být nezávislý. Člověk odmítá dar, ale zároveň si neuvědomuje, že s tím darem odmítá i sam sebe. Odmítá svoji budoucnost. Protože bez závislosti na Bohu, se člověk se vzdaluje od života a tedy obrací se k smrti, k sebezničení. Rád bych se zastavil u toho třetího služebníka. Jeho postoj ve mně vyvolává otázku: kdy nastal ten bod zlomu v jeho životě? Přece je ve službě, přece šel do služby sám, aby z toho něco získal. Jsem si jistý, že byl vděčný svému Pánu za přijetí do služby, protože tím mu dal možnost postarat se o sebe a popř.  o svou rodinu. Ale něco se muselo stát, že se jeho vděčnost změnila na postoj negativity nebo dokonce nenávisti vůči svému pánovi, vím, že jsi tvrdý, proto jsem tvůj poklad ukryl. Nedal si pozor na své srdce, které se časem změnilo. Jeho vděčnost vůči pánovi se proměnila v podezírání. Dokázali byste pojmenovat vy ten svůj „bod zlomu“? Jakousi metu, která proměnila resp. obrátila naruby váš pohled na vztah s Bohem? Nebo váš pohled na manžela, manželku, nebo na děti či lidi kolem vás? Co je tou příčinou, že ten vztah chci zakopat? Nemyslíte, že by bylo dobré vrátit se k prvotní lásce (Zj 4,2)? Vybízím vás, vyjádřete po přečtení tohoto zamyšlení tyto věty: Bože, chci být na Tobě závislý. Chci bojovat za vztahy. Děkuji ti za každý dar, kterým si mě obdařil, především děkuji za svůj život.