Obnova lidových misií – Dobruška

Něco se končí a něco začíná. Pořád stojíme před volbou, kterou možnost si vybereme. Jestli je to zaměření na to co končí, nebo na to co přijde. Proč tak náročně začínám tuto úvahu? Obnovu lidových misií v Dobrušce jsme začali 26. listopadu a skončili 30. listopadu tohoto roku. Bylo to v rozmezí, když skončil liturgický rok a my jsme pomalu otevírali adventní období, až jsme ho otevřeli 😊. Protože konec duchovní obnovy připadl právě na první adventní neděli. Zároveň příchod měsíce prosince pro mě znamená začátek posledního měsíce v mé pastorační službě v české republice. Obnovu lidových misií v Dobrušce jsme začali v trochu náročném počasí u misijního kříže. Začal padat sníh, ale možná to bylo znamení, že budou padat milosti Boží během obnovy. Po krátké modlitbě u misijního kříže jsme se přesunuli do kostela na otevírací mši svatou. Přivítal nás o. Branko Štefúň CM, protože o. Emil Hoffmann byl na setkání s provinciálem v Bratislavě. Po skončení mše svaté jsme se přesunuli do centra (v kostele byla zima 😊) kde jsme se trochu ohřáli a o. Miroslav Vaľko CM řekl hezkou přednášku o Carlu Acutisu. Název přednášky byl: Eucharistie dálnice do nebe. Pak jsme se vrátili do kostela na krátkou adoraci a dostali jsme individuální požehnání. Ve čtvrtek ráno byla mše s vysluhováním svátosti pomazání nemocných. Po mši jsme se trochu zastavili v pastoračním centru a společně se seniory jsme poseděli u kávy a něčeho dobrého pod zub. Večerní program byl v režii o. Miroslava a já jsem zpovídal. Po mši byla přednáška o darech, které dostala vincentská rodina skrze zjevení Panny Marie a Panna Ježíše. Je to velká Boží milost, ale naše duchovní rodina se skutečně může pochlubit zázračnou medailkou, zeleným škapulířem, červeným škapulířem, ale i modlitbou k Boží prozřetelnosti. Tyto velké duchovní dary jsme dostali za posledních 200 let skrze zjevení, které měly sestry vincentky. A to sv. Kateřina Laboure, sestra Justina Byskajbury, sestra Apolónia Andriveau, sestra Gabriela Borgarino. Každý den se ukončoval krátkou adorací a individuálním požehnáním s eucharistickým Kristem. Páteční ranní i večerní mše byla věnována svaté Kateřine Laboure, protože v ten den byl její svátek (28. 11.), den po památce Panny Marie zázračné medailky. V pátek po skončení večerní mše jsme pozvali lidi na film s názvem Otec Sťu. Jde o náročný film hlavně v oblasti vyjadřování se. Herci používají dost tvrdou řeč. Jedna paní mi řekla po skončení filmu, že měla chuť odejít, ale zastavilo ji to, že pokud to vybral o. Janko tak to má svůj smysl. Na konci filmu nelitovala, že zůstala. Je to skutečný příběh muže, který je profesionální boxér. Pro zdravotní potíže nemůže víc pokračovat v tomto sportu a proto se rozhodne stát hercem a odjíždí do Holywoodu. Jenomže tam se zamiluje do dívky, která ho přivede k víře a nakonec se rozhodne stát knězem. Ale v semináři mu zjistí jinou vážnější nemoc. Bojuje s tím, ale nemoc jej předběhla jemu pomalu odcházejí svaly. Musí proto odejít ze semináře, ale Bohu zůstává věrný. Nakonec biskup souhlasí a vysvětí ho za kněze. Jde o skutečný příběh, který vede k zamyšlení po každé stránce. Sobotní den byl věnován Panně Marii. Odpoledne přijela s. Magdaléna Koscelanská DKL a potkala se s dětmi. Večer byly přednášky pro ženy a po mši pro muže. Neděli jsme ukončili u misijního kříže, ale ještě před tím bylo rodičovské požehnání dětem. Bože, děkujeme za všechno. P. Ján Jakubovič CM