Obnova lidových misií – Břest

Mnohokrát se mě lidé ptají: „Co mám raději, lidové misie nebo obnovy po nich“? Je na to moc těžké odpovědět, protože lidové misie jsou delší a intenzívnější. Na druhé straně obnova lidových misií znamená vrátit se na místo, které už známe a do společně prožitých situací. Na druhé straně opravdu každá farnost a často i když jsou moc blízko u sebe, je jiná. V jedné farnosti jsme víc nadšení z lidových misií a ve druhé se cítíme příjemněji na obnově lidových misií. Vrátit se do Břestu po roce a půl, i když za ten čas jsme měli několik misií, znamenalo i pro mě připomenout si krásné chvíle, znovu uvidět to nadšení za pouť do Křtin, která se v této farnosti koná každý rok a víc než 200 let. Je vidět, že to duchovní dědictví otců a věrnost slibu danému Matce Boží formuje farnost ale i vesnici. Obnovu lidových misií jsme začali ve středu 15. 11., trvala do 19. 11. 2023. Náš program byl tradičně sestaven z představování duchovních darů, které dostala vincentska rodina skrze zjevní Panny Marie, dokonce Ježíše Krista. V 19. století byla vincentská rodina zvláště omilostněná na tyto události. Ve čtvrtek ráno ve mši svaté bylo pomazání nemocných a po ní společné posezení. Odpoledne bylo věnované dětem a po večerní mši svaté přednáška pro ženy. I když byly obavy, jestli nějaké děti přijdou, ukázalo se, že za ten rok a půl menší děti v Břestu odrostly a byla z nich celkem pěkná skupinka. Nachystaly se na mši svatou a krásně se zapojily do našich ukazovaček. Páteční den patřil už tradičně úctě sv. Josefu, manželu Panny Marie a adoptivního táty Ježíše Krista. Po večerní mši byla ještě přednáška pro muže. V sobotu ráno byla mše svatá a večer film Invictus na faře. Sobotní odpoledne patřilo přednášce pani Jany Siebrové (kterou pozvaly místní farnice). Paní Sieberová se už dlouhá léta věnuje paliativní péči (starostlivosti o lidi v posledním stádiu života). Přibližně hodinová přednáška a po ní možnost otázek a odpovědí na toto téma se konala v kostele v Břestu. Musím říct, že to bylo moc užitečné i pro mě, protože člověk se mnohokrát potkává s nemocnými lidmi a neví jak reagovat, co říct lidem, kteří odcházejí z tohoto světa. Mluvit nebo raději mlčet, aby se oni nebáli? Paní Siebrová svou přednáškou dala jakousi opověď i pro mě a věřím, že i pro ostatní abychom se nebáli tato témata otevírat s umírajícími. Ne násilným způsobem, ale určitě se těmto tématům nevyhýbat a pomoci odcházejícímu člověku, aby pochopil, že ani v této etapě života není sám. V neděli po mši svaté bylo vydání se na cestu, ale tím nemyslím náš odchod z Břestu a návrat do Loštic, ale právě odevzdávání, nebo upozornění či připomenutí, aby se rodiče nebáli žehnat svým dětem. Na závěr mše svaté bylo požehnání rodičů dětem. Neděláme to nějak soukromě, ale rodiče s dětmi vystoupí z lavic, rodiče položí dětem ruce na hlavu a opakují modlitbu požehnání. Byl to krásný a požehnaný čas, hezké bylo neformální setkání s mladými z kostela na ulici a jejich pozvání, ať s nimi jdeme na chvíli posedět. Hezké byly chvíle strávené v kostele ale i mimo kostel v rodinách, kde vládla dobrá nálada, zaznělo povzbudivé slovo ale i dobré rady do života a takové vtáhnutí člověka do hezkých i těžkých chvilek života. Bože, děkujeme ti za to. Děkuji o. Stanislavovi Trčkovi za pomoc s přípravou obnovy lidových misií, farníkům za starostlivost o nás, o. Alojzovi za oporu v této naší společné evangelizaci. A hlavně Pánu Bohu, za to, že si nás vybral, že můžeme pokračovat v jeho díle a vnímat jeho přítomnost i v dnešní době.