Lidové misie – Farnost Zašová a Veselá

Farnost Zašová v blízkosti Valašského Meziříčí, mi nebyla neznámá. Byl jsem tam víckrát na návštěvě u rodiny mého kamaráda, dokonce jsem ho tam oddával. U příležitosti jeho svatby mi pan farář řekl: „Když už jsi tady, mohli bychom udělat v naší farnosti lidové misie. Naposledy tady byly v roce 1948.“ A tak jsme se domluvili. Valašské Meziříci je mému srdci blízké i z jiného důvodu. Málokdo ví, že v 19 století byla v tzv. Valmezu ženská věznice. Zvláštnosti tehdejší monarchie bylo, že samotný ministr vnitra chtěl, aby věznice převzali do správy řeholní řády. Věznici ve Val. Meziříčí spravoval řád sester sv. Vincence, který má název Dcéry křesťanské lásky. Ptal jsem se více lidí, jestli neví, kde stála ta věznice, ale nevěděli. Božím řízením jsem to vzpomněl jedné rodině, která mě pozvala na oběd. Byla to rodina, která měla ráda historii a samozřejmě odpověď byla kladná. „Vždyť věznice byla v zámečku“. A vzali mě na prohlídku. Byl jsem za to moc vděčný. Ale vraťme se k misiím. Zašová není neznámou farností v Olomoucké arcidiecézi, je mariánským poutním místem s dlouhou tradicí. Lidové misie ve farnosti Zašová začaly v pátek 4.4. 2025. Začínali jsme venku, několik metrů od vstupu do kostela. Pak jsem se dověděl, že na tom místě v 18. století stál dřevěný kostelík. Začali jsme převzetím farnosti, převzetím symbolických klíčů od farnosti, a požehnáním symbolické brány lidových misií. Obavy, které zaznívaly z více stran, jestli lidé budou chodit, jestli to nebude moc, dvě mše na den, byly to obavy nepodložené. Boží milost a charizma sv. Vincence de Paul dělá svoje. Misijní tým tvořili: já, P: Alojz Šeliga CM, sestra Kristína Zachovalová DKL a naši kandidáti Michalové. Skutečně mohu říct, že to byl požehnaný čas, ale i čas překvapení takového pomalu se otevírání pro Boží milost, pro pomalé nastolování úsměvů na tvářích farníků, který jsem mohl pozorovat skoro každý den. Krásné pro mě byly mše pro děti, jejich upřímnost, ale i jejich jednoduchost, kdy se nebály prosit. Bylo vidět, že v těch malých srdcích je ukryto víc vědomostí, víc obav, víc poznatků, než si my dospělí myslíme. Do farnosti patří i farnost Veselá, ve které taky probíhal čas programu lidových misií. Co vám misie daly, zeptal jsem po dvou týdnech jednoho mladého muže. Nemůžeme mluvit o počtu lidí, řekl, ale vnímám, že se víc spolu bavíme. Po mši svaté neutíkáme domů, ale popovídáme si s ostatními u kostela. Chci z hloubi srdce poděkovat starším lidem, důchodcům, za jejich pomoc při organizovaní setkání s nimi, nebo farní kavárny na závěr misií. Chci poděkovat mládeži za to, že udělali večer chvál ale i setkání s nimi. Chci poděkovat za tu moderovanou křížovou cestu na závěr misií, chci poděkovat rodinám, že nás přijali ve svých domácnostech, že nám otevřeli svá srdce, chci poděkovat o. Jiřímu Poláčkovi za pozvání do farnosti, ale především Bohu, za to, že skrze nás koná. Ať je mu sláva navěky. Lidové misie skončily 13.4. na květnou neděli. Věřím, že neskončily, ale pokračují dál. P. Ján Jakubovič CM