Lidové misie Boršice u Blatnice a Suchov

Květen 2024 bude pro misijní tým památným časem, protože 17. 5. jsme spolu s o. Alojzem ukončili dvouletý kurz formace formátorů v Krakově u Salvatoriánů. Na druhý den 18.5. jsme začali lidové misie ve farnosti Boršice u Blatnice. Bylo to symbolické, protože v tento den si připomínáme narozeniny už zesnulého papeže sv. Jana Pavla II., který se narodil 18.5.1920. Den předtím jsme se vrátili z Krakova, ve kterém byl do října roku 1978 arcibiskupem už vzpomínaný papež Jan Pavel II. vlastním jménem Karel Wojtyla. Navíc místní pan farář Norbert Nawrat je Polák. V ten večer jsme nezačínali misie jenom my dva s o. Alojzem, ale začátek byl doprovázený svátkem zrození církve, kdy prvotní církev vychází na ulici a bez strachu ohlašuje Ježíše, jako Bohem přislíbeného mesiáše. Mluvím o svátku Letnic. My jsme tento svátek, ale i začátek lidových misií, otevřeli slavnostní vigilií a obřadem světla. Měli jsme 4 čtení ze Starého zákona, kde Bůh přislibuje, že vylije na všechny svého Svatého ducha.  Je to právě Duch svatý, který chce shromáždit lidi do jedné církve, do jedné duchovní rodiny, skrze slovo a příklad Ježíše Krista, ale nesmíme zapomínat, že i skrze jeho moc. Protože to je to co dává skrze svátosti, moc samotného Ježíše odpouštět hříchy a proměňovat obyčejný chléb a obyčejné víno v jeho tělo a krev. Misie trvaly do 26.5. 2024. K farnosti Boršice u Blatnice patří i filiální vesnice Suchov. Tady začal program v neděli ráno otevřením misií. V obou vesnicích probíhal každý den program. Střídali jsme se s o. Alojzem. V pondělí dopoledne k nám přijely sestry vincentky s. Magdaléna Koscelanská DKL z Hradce Králové a s. Gabriela Ostrižová DKL z Mendryky. Sestřičky pomáhaly s přípravou mší a setkání se staršími lidmi. V úterý bylo setkání se seniory v Boršicích u Blatnice a ve středu v Suchově na obecním úřadě. Na misiích se nepromítal jenom jeden film, ale povedlo se, že se promítly dva filmy s tematikou odpuštění. To co se mi pořád líbí na misiích a na co se snažím dávat pozor je to, aby lidé vnímali, že máme na ně čas. A jsem si jistý, že se nám to povedlo, když odcházeli domů po adoraci a to v Boršicích i Suchově říkali, jak to bylo krásné s těmi svíčkami v kostele, když jsme chodili po hřbitově a všude kde někdo stál a měl zájem, jsme se pomodlili u hrobu a požehnali ten hrob. Také když, vnímali u obnovy manželských slibů, nebo u vysluhovaní svátosti smíření, nebo senioři kteří vnímali, že to posezení není oficiální ale takové pro nás, abychom si lidsky promluvili bylo vidět, že ta farnost se otevírá. Na závěr misií po požehnání misijního kříže byl v Boršicích i Suchově program tzv. agape. Udělal se stan, ve kterém bylo připravené občerstvení, kafe, čaj a něco k snědku. Byly nachystané stoly i lavičky, aby se mohlo posedět. Je zajímavé, že v čase přípravy na blahořečení Janka Havlíka, když mluvíme o jeho životě, narážíme na podobné příběhy lidí, kteří museli nespravedlivě trpět. Dokonce na stejných místech, na kterých se nacházel i on. Musím říct, že bylo moc sympatické od pana faráře Norberta kolik času nám věnoval po skončení programu. Byl to opravdu povzbudivý čas, vážných ale i úsměvu plných myšlenek. Moc děkujeme. Hned jsme domluvili duchovní obnovu na příští rok na květen. Bože, děkujeme tobě i všem co jakýmkoli způsobem pomohli s přípravou, ale zároveň využili ten čas pro sebe.