4. neděli postní, 7., 10. a 8. příkaz

Kázání na 4. neděli postní!

Drazí bratři a sestry, dnes bychom ukončili naše zamyšlení nad desaterem. Právě úvahou nad posledními přikázáními. Někdo ví, jak zní 7. příkaz? Nepokradeš! A 10. př.? Nepožádáš statku bližního svého! Jak byste definovali krádež? Znamená to obrat majitele něčeho. Je smutné, že i v době 3. tisíciletí, existuje spojení majitele někoho. Novodobé otroctví. Vlastnění druhého kvůli jeho tělu, kráse atd. Takže majitel byl obrán o část svého majetku, a to buď přímo nebo nepřímo, že jeho majetek mu zůstal, ale byl poškozen. Víte, kdybych to zavedl moc do extrému, nechováme se všichni, kdo jsme tady jako zloději? Vím, je to provokativní otázka, ale hned ji vysvětlím. Co je základem naší víry? Svět stvořil Bůh. Je jeho majitelem, nebo ho prodal někomu? Nevím, za peníze, slávu, nebo něco jiného? Ne! Dokonce zaplatil za člověka, kterému daroval svobodu a on se obrátil Bohu zády, dokonce daroval svoji svobodu zlému duchu. Bůh mohl člověka násilím vrátit k sobě, ale raději snesl nespravedlnost, aby člověka vykoupil z otroctví hříchu a zlého ducha. Takže, jediným majitelem světa je Bůh, a pokud k tomu, co máme kolem sebe, přistupujeme způsobem škůdce, chováme se jako zloději = poškozujeme něco co není naše. Člověk to dostal jenom do nájmu. Na nějaký vymezený čas.  Tímto pohledem nabývá 7. př. jiných rozměrů!

1. Oblast: jak se chovám k tomu, co vidím kolem sebe?

Tato oblast není jenom o tom, jestli jsem někomu něco nevzal? Je důležité položit si otázku: jak přistupuji k věcem, které jsem dostal od Boha? Jsem vděčný za to, co mám? Jsem nastaven na to, že to mám využít a poškodit, nebo zachovávám něco i pro další generaci. Třeba moje chování k přírodě? Dokážu ty odpadky separovat, nebo když si někam vyjedeme na výlet, zůstane po nás spoušť? Nebo nevím, vypouštím do řeky nějaký odpad? Nebo plýtvám vodou? Na poušti nemají co pít a my pitnou vodu používáme všude. Do této kategorie určitě můžeme zahrnout i postoj k tomu co mi zachovali předci. Moji rodiče nebo generace před námi, kteří něco vytvořili. Rozházel jsem dědictví, které jsem dostal nebo jsem ho pozvedl??? Neokradl jsem sourozence u dědického řízení?  A odevzdal jsem něco další generaci, nebo jsem nebyl schopen nic ušetřit? Učil jsem děti žít na dluh? A vracel jsem půjčené? Kolikkrát se stane, že člověk vidí: tam chybí kus zábradlí, tam značka u cesty, tam je poškozená socha, tam zničené zrcadlo na vitrínce atd. Dokázal jsem napomenout, když jsem byl svědkem poškozování něčeho? Spousta lidí by neskončila ve vězení, kdyby za svou první krádež byli potrestáni. Když jeho krádež zakryjí, jenom riskují, že s jídlem roste chuť. Člověk si ani neuvědomuje kolik toho o něm prozrazují jeho skutky. Kdo ničí nějakou materiální věc, nepohrdá jenom tou věcí, ale i tím, kdo ji udělal. Kdo ničí co on nevytvořil, ztrácí právo na to, aby druzí měli úctu k tomu, co vytvořil on.  Kdo ničí svět kolem sebe, nemá cit ani smyl pro krásu. Kdo devastuje věci hmotné je jenom kousíček od devastace věcí duchovních, tím myslím vztahy.

• Oblast: Jak vnímám lidi kolem sebe? Víte, právě okruh 7. př. nám pomáhá zamyslet se nad tím jaký vztah mám k materiálním věcem, ale o to víc, jaký postoj mám k lidem. Bůh je majitel světa a on nedělá rozdíly mezi lidmi. Každému, koho povolal k životu, dal stejné právo na jídlo, pití, dům, ale i důstojnost, či svobodu. Akceptuji, že i druhý chce žít, nebo jsem zaměřen jenom na sebe, vidím druhého jenom tehdy, když ho mohu pro něco využít? Zapojíme se do kolotoče dárcovství? Mám doma nějaké věci, které jsou ještě dobré, dokážu se jich vzdát a darovat někomu, nebo ty šaty, resp. něco jiného, raději vyhodím, a přitom na charitě by to vzali? Já udělám dobrý skutek tobě, a ty zas dál? Zpovídáme se i z toho, že se nedokážeme ničeho vzdát? Z toho, že všechno potřebuji? Samozřejmě, nebylo by hříchem vzít někomu kdo má, abych sobě nebo svým blízkým zachránil život před smrtí hladem. Do tohoto přikázaní patří poškození vlastní věci, ale i věci, která mi byla daná do úschovy nebo vypůjčená. Zajisté je rozdíl v tajné krádeži, nebo získání věci násilím, nebo vydíráním či vyhrožováním.
• Oblast: Otázka společného vlastnictví. Je chybou, že my křesťané, jsme ztratili smysl pro společné věci. A přitom to, co na začátku oslovovalo nevěřící na nově vznikajícím náboženství bylo právě toto: dávali do společného, aby nikdo neměl málo, a nikdo neměl příliš mnoho. Křesťan nemůže být nastaven tak, že chce ošidit stát o daň. Každá daň, zvláště spravedlivá, se má zaplatit. Mrhání léky. Sice je nepotřebuji, ale dám si je předepsat. Do této oblasti určitě patří dávání nebo přijímání úplatku. Tady bych podotknout, že nejde o to, že člověk poděkuje někomu za něco, sestřičkám v nemocnici koupí dezert, protože se o něho staraly, ale jde o morální postoj, díky úplatku získám něco, na co nemám právo, vyhraji soud, získám nemocenskou, nebo invalidní důchod. Nebo jiný postoj, když nedostanu úplatek, neposkytnu výhodu člověku, který na to má právo.

Náhrada: Ukradená, poškozená věc se musí nahradit. Pokud nejsem ochoten věc nahradit alespoň, dle svých možností, když nemohu vrátit celé, alespoň část, zpověď je neplatná, i když mi kněz dá rozhřešení. To stejné platí o věcech, které jsme nalezli. Nemáme na ně právo, je nutné hledat majitele a pokud se nenajde, alespoň část té hodnoty dát za majitele na dobročinný úmysl, nebo na mši za něho. Chci upozornit, že kradená věc se nesmí darovat na kostel. Když, tak až v posledním možném případě. Samotní židé nechtěli přijmout peníze, které hodil Jidáš do chrámové pokladny, protože to byly peníze za zradu. Kostel je místo, kde přebývá Bůh a není možné okrást někoho nebo obrat sirotka nebo vdovu a dát to na kostel. To by bylo rouhání. Raději na charitu, nebo nějaký jiný dobrý skutek. Není povinností vrátit přímo, může se i tajně. Když byl člověk někým poškozen, okraden, nedostal spravedlivou mzdu. Tím nemyslím, že v práci nic nedělal, ale zaměstnavatel mu nezaplatil za odvedenou práci, má právo si vzít náhradu. Nevyplacení spravedlivé mzdy je do nebe volající hřích.

U tohoto příkazu nelze říct, že člověk koná nevědomě, nebo podlehl vášním, protože krádež je vždy vědomým a promyšleným skutek.

Musím říct, že neznám jiný hřích, který navenek je takový „normální“, kterým by se tak narušovala důvěra, jako je krádež. Pokud je člověk jednou zloděj, musí se moc snažit, aby své dobré jméno získal zpět a obnovil důvěru vůči sobě. Tímto skutkem můžeme pohoršovat druhé a možná kvůli nám neuvěřili v Krista. Protože vzal toto poselství jenom jako něco povrchního.

Lakomství a sobectví. Stahování filmu z internetu? Jestli na tom vyděláváš, tak máš hřích. Ukradení přibližně denní mzdy je považováno za těžký hřích.

Další příkaz: Nevydáš proti svému bližnímu (křivé) falešné svědectví. Symbolem práva je paragraf, symbol, který je pokroucen. Dá se různě otáčet, je to zvláštní, že nejenom v postoji k člověku, ale i k Bohu má člověk takový postoj. Jak to udělat, aby to Boží slovo bylo zachované, ale aby mě to moc nestálo? Možná první okolnost, která nás napadne je: platí tento příkaz i pro cizí, když v Bibli se jasně píše bližního svého? Bližní je jenom někdo, kdo je součástí rodiny. Je jasné, že pro židy to platilo pro všechny, protože pocházeli od Abraháma. Jenomže Ježíš rozšiřuje toto přikázání nad rodinu. Když odpovídá farizeovi, kdo je můj bližní, poukáže na podobenství o milosrdném samaritánovi, který zachrání žida. A jeho dá za vzor. Takže tento příkaz nemluví jenom o tom, že nesmím lhát, pomlouvat, vymýšlet si věci jenom na své bližní, nebo na členy svého státu, či rasy nebo dokonce členy církve a ten kdo není katolík, ať ho třeba i zabijí, nebo zničí pověst, vždyť není náš. Ježíš upozorňuje, že i když jsou cizí, všichni jsou naši.

Takže základ tohoto příkazu: nebudeš mluvit o pravdivých chybách nikoho, pokud tam není přítomen. Pokud je přítomen, není to hříchem, protože se může bránit.

Nebudeš si vymýšlet nepravdy na nikoho. Teď nemluvím o legraci, když tam ten člověk je, ale pozor, kde je hranice. Aby ty legrácky neskončily šikanou nebo duchovním nátlakem na toho člověka. Nikdy by to nemělo být tak, že člověk, nebo o co hůř, skupina se zaměří a pořád si utahuje jenom z jednoho. Dovolíš, aby se druzí zasmáli i tobě, nebo se bereš příliš vážně?

Je člověk povinen říct pravdu za každou cenu? Učitel nám říkal takový příklad: během 2. sv. války v klášteře ukrývali židy, do kláštera vtrhla skupina Němců. Ptali se setry představené: máte tady židy? Sestra odpověděla, nemáme. Měla hřích, lhala? Neměla, nelhala. Protože Biblická pravda je jiná. Lhát znamená jít proti Bohu a jeho příkazům a Boží příkaz zní jasně, nikdo nemá právo na život nevinného člověka.

Nelžu, jenom nemluvím všechno. Polopravdy. Způsob: mluvím tak, abych dosáhl svého, ale nechci říct objektivní pravdu. Tímto postojem se člověk dostane do jakéhosi kruhu, stane se z něho lhář. Říkat polopravdu je problém dnešní doby a je stejně zrádný. Se všemi jsi sice zadobře a nikdy nikoho nepomluvíš, ale tvůj problém může být v tom, že nikoho neupozorníš na jeho chyby.

Samozřejmě u tohoto přikázání, jako u všech, platí velikost pomluvy. Určitě o velikosti viny rozhoduje i to, jestli o tom už stejně každý ví. Pokud o někom něco vím a už se o tom i mluvilo, ale zapomnělo se to, nevracet se k tomu. Je rozdíl, jestli mluvím o někom s nenávistí a touhou zničit mu život, a je rozdíl, jestli se potřebuji svěřit, že ten a ten člověk mi ublížil. Komu odevzdávám informaci o chybách druhých. Víte, musím říct, že mnohokrát poslouchám těžkosti v životě lidí. Lidé tu svoji tíhu, ten pytel, co si nesou na sobě, přehodí na mně, ale když to udělají všichni, já pod tím zahynu. |Moje otázka zní, komu to mám pak odložit já? Naštěstí máme v domě kapli.

Zatajení pravdy: Odsoudí nevinného člověka a já vím, že to udělal můj syn, moje dcera ale jsem rád, že na ně nepřišli. Také zachovávat posvátnost osoby, děti nemusí vědět všechno o rodičích. Náhrada duchovní škody je nutná i u tohoto příkazu. To, co ku příkladu dělají noviny. Když mají nějakou kauzu, tak je to na první straně. Když vyjde najevo opak, tak někde v rohu napíšou omluvu.

Respektování soukromí, tajemství osoby – listy, sms atd. nestojím za dveřmi, když někdo volá! Prozrazení tajemství.