Zamyšlení na 2. týden v mezidobí

Zamyšlení na 2. neděli v mezidobí

Nedělní evangelium nás zve k uvažování. Můžeme říct, že nás přivádí k tajemství, ale neodkrývá ho. Vyvolává otázky, ale nedává na ně odpovědi, nebo nedovolí prozkoumat je. První záhadou je pohled Jana Křtitele. Evangelista poznamenává, že „Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, beránek Boží!“ (Jn 1,29).  Otázka zní: co viděl? Ježíš prochází dějinami světa i našim osobním životem a při pohledu na jeho tvář nevidíme odpověď, protože nezískáváme postoj stařičkého Abraháma, který, když jde obětovat svého syna Izáka a on se ho zeptá, otče dříví i oheň máme, ale kde je beránek k zápalné oběti? Tehdy Abrahám odpoví: Bůh se o beránka postará (Gn 22,7). Jan při pohledu do Ježíšovy tváře toto pochopil. Ježíš je ten Bohem vybraný beránek, bezchybný beránek, který zemře za druhé. Aby zachránil druhé. Za druhé, tedy i za tebe! Co se odehrávalo v učednících, když slyšeli tato slova? Nevíme! Písmo nám dovoluje přijmout alternativu, že oni na Ježíši nezpozorovali nic, ale vydávají se za ním, protože věří slovům svého učitele, slovům Jana Křtitele. Odcházejí od Jana a jdou prozkoumat pravdivost toho co slyšeli, jdou za osobní zkušeností. Dalším tajemstvím je otázka, co učedníci zažili doma u Ježíše? Nevíme to a asi se to ani nikdy nedovíme. A tak je to správné. Tak to má být! Protože Ježíš je pozval do určité intimity, ukázal jim svůj dům, ale i to čím žije a jak žije. Co je to intimita? Je to něco, co je nejosobnější, něco, co je moc citlivé, něco, o čem nikdo neví, jenom osoby, které intimitu vytvářejí. Jaká je tvá intimita? Ježíš, tím, že pozval učedníky k sobě domů, jako by jim řekl, pojďte, já nic neskrývám. Moje intimita je čistá! Můžeš to říct i o sobě? Neskrýváš nic? Neděláš některé věci jenom když jsi sám, nebo potmě protože nechceš, aby se o nich vědělo? Neděláš nebo nesmýšlíš jinak, když jsi ve společenství, na mši, na mládežnickém spolču, nebo nějakém setkání a jinak, když zůstáváš sám? Apoštol Pavel v listě Korintské církevní obci upozorňuje a varuje před jednou oblastí intimity. Tou oblastí je smilnění. Výslovně píše, utíkejte od smilnění, protože každý hřích se koná mimo tělo, jenom smilnění na vlastním těle (1Kor 6,18). Proč? Protože tam se něco narušuje. Začíná degradace intimity, která je krásná. Co tím myslím? Když někdo v sobě degraduje Boží obraz na obraz zvířete, nebo obraz zlého ducha (jak to řekl Origenes), není to snad degradace?  Apoštol jasně upozorňuje, že tímto skutkem se člověk otevírá pro něco, nebo pro někoho. Intimitou se přece vytváří vztah mezi osobami. Intimitou s Bohem, který je krásný, vstupuje i do mého života jeho krása. Intimitou na skutcích tmy i do mého života vstupuje tma. Vstupuje a pomalu proměňuje ne jenom to kým jsem, nebo moje skutky, ale začíná proměňovat i moje myšlení. Utíkejme od toho, co nás odlučuje od Krista. Prozařme svoji intimitu, abychom se jednoho dne nemuseli červenat z dvoutvárnosti života.