Zamyšlení na 1. adventní týden

Jedna pověst vypráví příběh orlího mláděte, které vypadlo z hnízda. Mládě mělo štěstí. Nalezl ho dřevorubec, který tudy procházel. Protože nenašel jeho hnízdo, rozhodl se, že ho vezme k sobě domů. Dal ho k slepici, která měla kuřátka, a ona ho vychovávala se svými mláďaty. Spolu s ostatními vyrůstal na dvoře a stal se jeho součástí. Naučil se jejich způsobu uvažování, ale i konání. Ztotožnil se s tím, že on je taky slepice i když vypadá jinák. Milý čtenáři, dovol, abych tady ukončil vyprávění o orlím mláděti a položil ti jednu otázku: Co si myslíš, je pro orla lepší, když zůstane na dvoře se slepicemi, nebo má zjistit pravdu o tom kým vlastně je? Nepospíchej s odpovědí. Uvědom si, že opustit dvůr znamená zanechat svůj způsob života, určité pohodlí, ale i jistoty a bezpečí, které mu dvůr přináší! Poznat kým je, znamená jít sám proti sobě, překonat svůj strach z létání, své zvyky. Znamená to vynaložit úsilí a nespoléhat na to, že mu někdo nasype zrní, ale sám si musí zabezpečit potravu!  Vědět, že je orlem, znamená všeho se vzdát! Co si myslíš milý čtenáři, co je pro něho lepší? Pro co by ses rozhodl ty na jeho místě? V druhém čtení z první adventní neděle se nachází taková zvláštní věta: Neboť v něm (v Ježíši Kristu) jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání (1Kor 1,5).  Možná si kladeš otázku, co má společného táto věta s pověstí o orlovi? Na první pohled je to věta, která se z Bible nebo katechizmu očekává. Nenech se ale odradit. Hloubka tohoto výroku se dá víc odhalit až když si uvědomíme komu byla napsána. No přece do Korintu! Ano, je to tak, ale právě v tom je ta její síla. Korint bylo moc bohaté město a bohatství nabízí spoustu možností pro zábavu, která neví, kde má skončit, kde jsou její hranice… Korinťané neměli dobrou pověst, dokonce pro nemravný život se používala věta „žít po korintsky“. Pořád ještě nechápeš? No právě tito lidé, kteří žili nemravně a hříšně a vzdali se tohoto způsobů života, apoštol Pavel napsal: Ježíš vás obohatil. Není snad ten Ježíšův apel z evangelia „Bděte“ právě o tom? Aby jsi využil čas adventu a bděl nad svým srdcem? Jestli se v něm neusazuji touhy, myšlenky či city, které mohou způsobit, že bohatství pro tebe už nebude v poznání Krista, ale v něčím zvráceným? V něčím smyslným? Proč tak tvrdé slovo? Víš hřích je vždy něco zvráceného, proto, že je to odvrácení se od Boha, který je láskou. Nemyslíš, že tento čas je tou výzvou, aby sis překontroloval své vztahy, jestli se do nich nevkradl postoj, který mluví o tom, že se nevyplácí žít křesťanský život? Postoj hledání viníka. Nekonám dobro, protože svět je zlý, protože lidé kolem mě jsou zlí a nechtějí mi moje dobro opětovat? Víš, často se stává, že si najdeme nějakou výmluvu, které sami uvěříme, že být dobrým křesťanem se nevyplácí. Proč? Protože používáme filozofii bankéře. Jaká je ta filozofie? Dáš (uděláš něco dobrého) jenom tehdy, když se ti to vrátí i s úrokem. Ale apoštol Pavel nemluví o této filozofii, on mluví o tom, žes byl obdařen zadarmo. Milý čtenáři, chtěl bych tuto úvahu ukončit tak trochu provokativně a pozvat tě k tomu, abys neměl strach poprosit Pána tímto způsobem: Pane, dej, ať mi zhořkne všechno, co je sice příjemné a sladké, ale bráni mi to v duchovním rozletu. Pomoz mi, ať nikdy neztratím vědomí, že pravý poklad je ve vztahu s Tebou. P. Ján