Obnova lidových misií – Vlčnov

Obnova Jeruzaléma po zboření roku 580 před Kristem začíná zajímavou, navenek obyčejnou, ale moc výstižnou událostí. Když Nehemiáš podával králi víno a král si všimne smutku na jeho tváři, položí mu otázku: „Proč vypadáš tak ztrápeně? Vždyť nejsi nemocný! Bezpochyby se něčím trápíš.“  Nehemiáš se ulekl a řekl králi: „Ať žije král na věky! Jak bych neměl vypadat ztrápeně, když město, kde jsou hroby mých otců, leží v troskách a jeho brány jsou zničeny ohněm!“ Král mu na to řekl: „Co si tedy přeješ?“ Nehemiáš odpověděl: „Jestliže to král uzná za vhodné a jestliže tvůj služebník došel tvého zalíbení, propusť mě do Judska, kde jsou hroby mých otců, abych město znovu vystavěl.“ (Neh 2,3-5). Mnohokrát se pozastavím nad touto myšlenkou: „hroby mých otců“. Nevidím v tom jenom úctu k předkům, ale když pozoruji lidi, i nevěřící lidi, jak mají velkou úctu k hrobům svých předků, mám pocit, že tato skutečnost je jakýmsi nástrojem pro evangelizaci dnešního člověka. Když přišel návrh udělat obnovu lidových misií ve Vlčnova v čase, kdy budeme slavit Slavnost všech svatých a vzpomínku na všechny věrné zemřelé, moc rád jsem souhlasil. Čas, kdy se víc chodí na hřbitov, kdy se víc vzpomíná. Na slavnost všech svatých jsme po mši svaté v průvodu a s dechovkou šli na hřbitov, kde se konala pobožnost za naše zemřelé. Ne jenom modlitba za ně, ale prohloubení se v pravdě, kterou nám přináší Kristus. Hřbitov není definitívní konec našeho života, ale místo, kde se bude očekávat vzkříšení těl zemřelých. Pravdu, kterou nám Ježíš řekl tak jasně: „Kdo ve mně věří, bude žít i kdyby zemřel.“ Naši zemřelí už nepotřebují věřit, protože viděli Krista ve chvíli svého odchodu, ale jsme to my kdo potřebujeme věřit, kdo potřebujeme žít podle těchto slov a otevírat se pro tuto naději. Kolik věcí v životě by bylo jiných, kdybychom žili podle této pravdy, kolik rozhodnutí by bylo jiných, kdybychom počítali s věčností ne jenom s tímto životem. Po příchodu na hřbitov byla pobožnost a požehnání hrobů zemřelých. Na Vlčnovském hřbitově je pohřbeno hodně kněží, někteří tam působili, jiní odtud pocházeli. Zastavili jsme se u jejich hrobů. Na druhý den, na den vzpomínky na zemřelé, byla modlitba korunky k Božímu milosrdenství. Večer jsme pozvali všechny na film o Janku Havlíkovi, našem novodobém blahoslaveném. Nepotřebujeme jenom vzpomínat, potřebujeme se nadchnout pro život s Kristem. Obnovu jsme začali ve středu 30. října a skončili v neděli 4. 11. 2024. Začali jsme ji já a P. Alojz Šeliga CM. Během obnovy se povedlo navštívit i nemocné a odsloužit mši v místním penziónu. Je radost naslouchat zkušenosti starších lidí, zvláště zkušenostem s Bohem. Protože náš spolubratr onemocněl, musel jsem se vrátit z obnovy a tak závěrečné požehnání zůstalo na o. Alojze. Ať je Bohu chvála za všechno co nám dopřál během tohoto posvátného času. Děkujeme i farníkům z Vlčnova, že využili tento čas, děkujeme i za jejich starostlivost o nás. Děkujeme o.Hubertu Wójcikovi, místnímu faráři za pozvání a čas, který s námi strávil.