Cover image

Obnova lidových misií – Hluk

Během první mše na obnově lidových misií jsem poznal bohoslovce Antonína z Hlucké farnosti, který byl doma na prázdninách. I když je seminaristou Olomoucké arcidiecéze, studuje v Římě. Když na druhý den řekl, že už odchází, tak jsem při loučení poznamenal: „Pozdravujte sv. otce. Když s ním budete.“ Obnovu jsem začal s naším kandidátem Michalem Židekem, protože náš spolubratr Kristián Libant začal v Polsku kurz duchovního doprovázení, a tak někdo musel zůstat doma v Lošticích. O. Alojz Šeliga se k nám připojil až v pátek odpoledne, a přidal se k zpovídání. Obnova lidových misií trvala od středy 18. září do neděle 22. září 2024.  Obnova lidových misií začala tradičně u misijního kříže. Poté následovalo přivítání pánem farářem Josefem a společná mše svatá s o. Antonínem, který je v Hluku na důchodu a vypomáhá ve farnosti.  Po úvodní mši svaté a pohledu do kostela na mnohé lidi, kteří se usmívali a těšili se na nás, jsem měl takový dobrý pocit v srdci, že zřejmě jsme zanechali nějakou stopu. Musím dodat, že ani ne my, ale Bůh skrze nás a skrze lidové misie. Ve čtvrtek i v pátek byla mše svatá ráno i večer. Po večerní mši bylo zamyšlení pro ženy. Moc se mi líbilo, když mi na druhý den řekla jedna paní: Otče chci vám poděkovat za vaši přednášku, já myslela, že nám budete říkat o tom, že máme dělat víc, ale vy jste nám řekl, abychom dělaly míň 😊 Musím dodat, že mě potěšilo, že ženy na přednášce naslouchaly mým slovům. Je dobré dodat, že přednáška nebyla o tom jestli dělat víc, nebo dělat míň, ale o tom, abychom nezapomněli sami na sebe. Vycházel jsem z příkazu, který nám dal Ježíš Kristus: Milovat bližního jako sebe (por. Lk 10,27). Tento výrok, nebo dokonce nařízení, by mělo být měřítkem, jestli mám konat víc nebo míň. Pokud miluji sebe víc než ostatní, tak to není dobré, ale ani když miluji druhé víc než sám sebe. Bůh nás zve k rovnováze v duchovním životě, protože extrémy jsou škodlivé. V pátek po večerní mši svaté jsme se s farníky dívali na dokumentární film o našem blahoslaveném Janu Havlíkovi. Je to náročný příběh, ale o to víc přitažlivější svědectví. Protože tam pod zemí jáchymovských a příbramských uranových dolů se skutečně zrodil duchovní diamant pro naši dobu. Další co mě překvapilo a moc potěšilo, bylo setkání s mládeží. Máme ve zvyku, že během misií chodíváme na obědy k lidem, pokud nás někdo pozve, ale na obnovách to tak neděláme. Jenom, pokud nás někdo pozve. Pán farář oznámil, že v sobotu si večeři vzala na starost mládež. Ptal jsem se sám sebe, jak to dopadne? Ale skutečně, mládež objednala pizzu až z Uherského Hradiště a jeli pro ni.  Musím říct, že se mi to ještě nikdy nestalo. Byl to takový nábožensko – psychologický večer, překvapily mě nějaké věci v mém duchovním životě, díky aktivitě, kterou měl náš kandidát Michal s mládeží. Tuto aktivitu převzal z knihy od psychologa Maxe Kašparů a bylo to moc poučné. Obnovu jsme ukončili v neděli dopoledne poděkováním a uctěním misijního kříže. Chci moc poděkovat o. Josefu Janekovi za pozvání a přijetí. Chci poděkovat farníkům za pozvání k nim domů do jejich rodin i životů. Chci poděkovat vám drazí farníci z Hluků, že jste si našli čas a dáváte ve svých životech Bohu prostor pro to, aby jeho život mohl ve vás růst. P. Ján Jakubovič CM