Lidové misie – Bojkovice

Farnost Bojkovice se nachází v děkanátu Uherský Brod a nedaleko od lázeňského městečka Luhačovice. Lidové misie jsme domlouvali ještě s otcem Jiřím Změlíkem. On ještě někdy před covidem prosil o misie pro bojkovickou farnost, ale sám během pandemie zemřel. Jeho nástupce P. Jiří Doležel taky pokračoval v tomto úmyslu, ale jelikož byl ve farnosti krátce, posunuli jsme lidové misie až na závěr tohoto roku. Začali jsem lidové misie 3. listopadu a trvaly do 12. listopadu 2023. Když jsem v pátek 3. listopadu jel do Bojkovic, bylo moc špatné počasí, a tak jsem si cestou pomyslel: „Pane Bože mohl bys mi dát nějaké znamení, že misie budou požehnané.“ Myslel jsem si, že znamením by mohla být duha v oblacích, ale teď, za tohoto nečasu, je to nemyslitelné. Přijel jsem do Bojkovic trochu dříve, a tak jsem zajel ještě do pole se trochu pokochat krásou přírody. A jak tak sedím v autě, protože ještě pořád pršelo, najednou se roztrhly mraky a zasvítilo slunce. Když jsem se otočil doprava, uviděl jsem v blízkosti sebe duhu. K mému překvapení, když jsem se lépe podíval, uviděl jsem až dvě duhy. Bůh dal znamení, o které jsem žádal. Teď, když už je po misiích, musím konstatovat, že to byl požehnaný čas. Dokonce věci nebo souvislosti, které jsem zapomněl domluvit před misiemi vycházely skoro samy. Bylo to zajímavé i pro moje osobní zamyšlení. Musím říct, že poprve v životě jsem si během misií kladl otázku, jestli delší kázání není lepší než kratší? Proč? Protože jsem mohl na lidech pozorovat jejich zájem a vnímal jsem, že to berou vážně. Bylo vidět zájem, chodili na mši svatou ráno i večer. Když jsem byl na hodině náboženství, tak pan farář dával dětem za účast na mši svaté razítko do knížky a potěšilo mně, jak byl jeden kluk ve vyšší třídě zaskočen, když jeho spolusedící řekl panu faráři: „Já za těchto 5 dní mám deset razítek“. Spolužák se zarazil a zopakoval to. Deset mší za 5 dní? Musím podotknout, že ten kluk, ministrant, opravdu chodil poctivě ráno i večer. Těch případů bylo víc, jeden pán mi řekl, že si na čas lidových misií vzal dovolenou, ale jak pořád mluvím, největší zázrak se odkrývá až ve zpovědnici, když lidé přicházejí a vyznávají své tíhy, nebo tíhu hříchu a odcházejí s úsměvem. Během misií jsme navštívili i farnost Nezdenice, ale i vesnici Záhorovice, kde se lidé – převážně senioři scházejí na společných modlitbách a společném posezení či sdílení v Základní škole. K tomuto je inspirovala výzva papeže Františka, aby se lidé scházeli v přípravě na synodu o synodalitě. Moc děkujeme za starostlivost, kterou jsme z rukou bojkovických farníků zažívali každý den, děkuji všem, kteří se jakýmkoli způsobem zapojili do přípravy. Ale i to, že využili čas a věřím, že mohou říct, že to nebylo na jejich ochuzení. Děkuji Pánu Bohu za krásné příklady života a vzory, které jsou mnoho krát skryté, ale Bůh o nich ví a občas svým nehodným služebníkům, nám misionářům, ukáže tyto duchovně krásné květiny ve své Boží zahrádce.  V Bojkovicích je krásný zámeček na Světlově. Během misií jsme trochu mohli poznat historii Bojkovic, navštívit muzeum Bojkovice, ve kterém taky probíhala část lidových misií, večerní film, přednáška o Hondurasu, ale i individuální setkání s misionářem. Díky poznávání historie, které je velmi potřebné i v dnešní době, se člověk může moc naučit, ne jenom co dobrého dělat, ale i čeho se vyvarovat a neopakovat chyby svých předků.  Ale je vidět, jak je propojená historie zámečku a kostela. Někdy povzbudivá a někdy spíš smutná. Poznání historie pomáhá i nám abychom neudělali stejné chyby jako naši předkové, protože čas ukáže, že to, co oni udělali ze slabosti či strachu, sebou nese důsledky smutku. Po sobotní večerní mši, kdy byla obnova manželských slibů jsme měli setkání s mládeží, které bylo velmi příjemné, protože právě bylo sv. Martina. A tak jsme mohli ochutnat i svatomartinské víno. V neděli, na závěr lidových misií, byl požehnán misijní kříž. Děkuji o. Jiřímu, bojkovickému faráři, za pozvání ale i za přijetí a čas, který jsme trávili mimo program. Děkuji paní kostelnici a její dceři za to, že během misií chodívali třikrát do kostela a domů. Ti, kteří znají Bojkovice mi dají za pravdu, protože kostel stojí na kopečku. Děkuji všem, opravdu všem a moc si vážíme jejich starostlivosti o nás. Já chci ještě poděkovat o. Alojzovi Šeligovi CM a s. Magdaléne Koscelanské DKL, kteří spolu se mnou tvořili misijní tým. Děkuji také mladým z Adoráre, že přijeli udělat večer chvál. Bože, ať všechno slouží k tvé oslavě. P. Ján Jakubovič