Kázaní o zpovědi

Dnes bychom uzavřeli cyklus kázání přípravy ke sv. zpovědi. Drazí bratři a sestry zpověď bychom mohli přirovnat např. k vymalování bytu. Ono to nezačíná až tehdy když už natírám barvy na zeď, ale začíná to v momentě, který možná znáte, když se manželka podívá po domě a řekne: měli bychom vymalovat. A tímto rozhodnutím spustí jakýsi „kolotoč“ příprav. Nakoupit barvy, vyklidit pokoje, nebo je přikrýt atd. I zpověď začíná tím, že si člověk řekne: jdu ke zpovědi. Nebo ještě lepší postoj, řekne si: Jdu se smířit s Bohem. A jako malování nezačne natíráním zdi, protože barva bude na všem a namísto hezkého bytu to skončí hádkou, a ještě větším nepořádkem, ani zpověď nezačína vyznáním hříchů. Je nutné udělat přípravu. Sedněte si, poproste Ducha svatého ať vám zasvítí do koutu vašich srdci, do těch, které schováváte sami před sebou, protože se nám na první pohled zdají čisté a vyneste na světlo co tam je. Pak si vezměte nějakou příručku ke zpovědi a projděte si své hříchy, pokud vám to pomůže můžete si je i napsat. Je dobré na konci toho všeho olitovat své poklesky. Víte je takové nebezpečí, že člověk si nechá tu přípravu až do kostela, neříkám, že je to špatné ale hodněkrát se stane, že člověk vběhne do kostela, kněz tam už sedí nikoho nemá, a proto, aby mi neutekl tak hned vběhnu do zpovědnice. To není dobré. Sedněte si do lavice a připravte se.  Po vykonání zpytování svědomí by si člověk měl dát předsevzetí. Např. zjistil jsem, že jsem často nervózní a podrážděný, ale příčinou toho je, že chodím pozdě spát, protože se dívám do noci na televizi. Tak odstraním tu příčinu. Budu chodit spát v 10hod. večer. Nebo jiné předsevzetí. Zároveň zpytováním svědomí si můžu zkontrolovat svůj duchovní stav, jestli se nějako rozvíjím nebo jsem už rezignoval?

Je dobré, aby si člověk před zpovědi vzbudil úmysl. Co to znamená? Aby si sám v sobě obnovil víru a řekl: Věřím, že Kristus působí ve svátostech církve. Věřím, že v zpovědi mi odpouští a uzdravuje mě. Pak vstoupí do zpovědnice. Víte nejdeme do obchodu ani do divadla. Jdeme ke svátosti. Proto se pozdravíme po křesťansky. Chvála Kristu. Jak nádherný pozdrav. Ještě jsme od Krista nic nedostali, a už ho chválíme za to co pro nás vykonal. Pokud nám to zdraví dovoluje poklekneme. Kněz udělá znamení kříže: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Spolu s ním se pokřižujeme a odpovíme AMEN. Zpověď v nás obnovuje křestní milost, proto začínáme znamením, kterým se v nás Boží život začal a my jsme ho hříchem ztratili. Není to jenom symbol Kristova utrpení, ale vyznání v základní pravdu naši víry, pravdu v Nejsv. Trojici. To znamená, že já přicházím ke zpovědi, aby toto společenství osob opět mohlo svobodně konat v mém životě, jak říká Ježíš, aby u mě bydlel Bůh. Bůh potřebuje toto naše svobodné rozhodnutí. Proto toto znamení vykonávejme zbožně. Po znamení kříže nám kněz řekne myšlenku z Bible, nebo nějakou jinou myšlenku, kterou nás povzbudí k vyznání hříchu. Např. Pán ať je v tvém srdci, aby si s pokorou a důvěrou v Boží milosrdenství vyznal své hříchy. Proto je dobré po pokřižování chvíli počkat, nepospíchat.  Pak následuje vyznání hříchů, vyznáváme je srozumitelně, ne způsobem, aby kněz tomu nerozuměl nebo, aby neslyšel. Z čeho se zpovídáme? Ze všech těžkých hřích, tj. ty které jsme spáchali nebo, je za těžké považujeme. Protože pokud pácháme hřích s vědomým, že je to těžké provinění, a přesto ho vykonám, tak páchám těžký hřích i kdyby ním objektivně nebyl. U zpovědi uvádíme okolnosti, např. nebyl jsem v kostele. Je to těžký hřích, ale když člověk dodá: byl jsem nemocný, je jasné, že žádný hřích nemá a vůbec to nemusel říkat. Vyznáváme i počet hříchů, nestačí říct, nebyl jsem na mši, ale nebyl jsem 5krát nebo vůbec jsem nechodil do kostela. Proč je to tak důležité? No je rozdíl, jestli někdo zabije 1 člověka nebo 5 lidí, jestli někdo propadne hříchu v sexuální oblasti jeden krát nebo to páchá několik krát denně. Navíc je důležité ptát se sebe samého, když už spáchám nějaký hřích nepřesvědčuji sebe samého, že teď už můžu klidně hřešit, protože stejně musím ke zpovědi a už to musím stejně vyznat? Toto je omyl. Nebuďme lehkomyslní k Božímu milosrdenství. Každým těžkým hříchem se stáváme víc závislejšími na něm. Po skončení vyznání je dobré dodat: to je všechno. Víte bratři a sestry, někdy se ta zpověď změní na boj.  Pro spousta lidi, je těžké vyznávat své hříchy, ale každý kněz je raději, když slyší upřímné vyznání hříchu jako když musí z někoho páčit nějaké hříchy. Nemyslete si i pro nás je nepříjemné poslouchat to. Ale je pro kněze větším utrpením, když musí s kajícníkem bojovat ve zpovědnici. Víte musíme si uvědomit, že kněz je vázán zpovědním tajemstvím. Kdybych přímo prozradil (kdo a co mi řekl ve zpovědi) je to tak velký hřích, že rozhřešení mi může dát jenom papež. V ČR je zvykem, že kajícník po vyznání hříchů hned dodá: lituji svých hříchů. Co je to lítost? Je to stejné jako říct: bolí mě to, mrzí mě to. Proto je možné, aby člověk řekl lítost svými slovy, ne jenom to, co je napsáno v kancionálu nebo v nějaké knížce. Např. Pane ty víš, že tě miluji, odpusť mi, že urážím tvou lásku. Nebo tu větu z podobenství od marnotratného syna: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem‘ (Lk 15,21). Častokrát člověk lituje jenom proto, že se bojí. Že za své hříchy dostane od Boha trest, nebo že skončí v pekle. Ale nejsme pozvání jenom k tomu minimu, jsme pozvání rozvíjet svůj vztah ke Kristu, a to by mělo platit i v oblasti lítosti. Prosme si o milost, abychom litovali, protože přestoupením příkazu jsme nevěřili v Boží dobrotu, v to, že Bůh mi chce dobře. Ať nás bolí, že si nevážíme Kristovu oběť na kříží, že na lásku odpovídáme hříchem. Toto je správná lítost.

Po tomto úkonu se kněz vyjádří k naším hříchům, může upozornit na některé příčiny padání do hříchu, nebo vyzve k větší důslednosti v modlitbě apod.

Pak řekne, za pokání se pomodli toto a tamto nebo udělej nějaký dobrý skutek, nebo něco jiného. Toto se musí splnit, pokud by se to nestalo na příští zpovědi se člověk musí z toho vyznat. Na toto je vázaná zpověď. A pak nám dá rozhřešení, pokud by byl stav, že kněz nám nemůže dát rozhřešení tak možná dá jenom požehnání, ale to znamená že hříchy mi odpuštěné nejsou a nemohu k sv. přijímání. Má na to kněz právo? Ježíš ustanovil tuto svátost, tak že řekl apoštolům: Komu odpustíte hříchy budou mu odpuštěny a komu zadržíte budou zadržené. Z tohoto Ježíšova pověření je vidět, že kněz nemusí udělit rozhřešení. Stává se to jenom málo kdy např. když člověk nelituje svých hříchů, kdyby řekl, že stejně tomu nevěřím, že mi Ježiš odpouští, kdyby byl v stavu např. rozvedený člověk žijící v jiném vztahu. Uvedená slova vysvětluji, že zpověď musí být slovně vyznaná. Nestačí před křížem. Pokud kráčíš za Ježíšem, musíš přijmout způsob, který určil on. Až pak můžeš přijmout i dar jeho odpuštění, který se projeví skrze pokoj duše.

Kněz natáhne nad kajícníka ruce nebo ruku, podle okolnosti a říká:

Bůh, Otec veškerého milosrdenství,
smrtí a vzkříšením svého Syna
smířil se sebou celý svět
a na odpuštění hříchů dal svého svatého Ducha;
ať vám (ti) skrze tuto službu církve
odpustí hříchy
a naplní vás (tě) pokojem.
Uděluji vám (ti) rozhřešení
ve jménu Otce i Syna + i Ducha svatého.

U tohoto momentu se kajícník pokřižuje a na závěr odpoví Amen.

K: Chvalte Hospodina, neboť je dobrý. 

L: Jeho milosrdenství trvá navěky. 

K: Pán vám odpustil hříchy. Jděte v pokoji. 

Neutíkejte hned ze zpovědi. Vyslechněte si slova, pro které jste přišli. Pán ti odpustil. Jdi v pokoji. Člověk, který odchází ze zpovědi pozdraví na odchod: S Pánem Bohem.

Je dobré po odchodu ze zpovědnice si hned sednout a pomodlit se to co nám bylo uloženo, ale není to podmínka. Člověk, který se vyzpovídal už může k sv. přijímání i kdyby se pomodlil až doma. Možná ještě otázka, kdy může člověk k sv. přijímání, když přišel pozdě na mši. Pokud to není neděle (v neděli máme být na celé mši svaté), tak může ke přijímání, když přijde na otče náš.

Možná otázka na závěr, má smysl jít ke zpovědi, když pořád páchám hřích a možná pořád to stejné a už několik let se mi nedaří toho zbavit? Ano je nutné chodit ke zpovědi, protože sám od sebe se hříchů člověk nezbaví a pokud přestane ze zpovědi propadne se do hříchů ještě víc.

Samozřejmě je nutné k platnosti zpovědi napravit křivdy způsobené krádeži nebo pomlouváním, pokud by šlo o vážnou věc.

Chyba po zpovědi: vracíme se k hříchům, které nám už bili odpuštěni.

Jak často se má chodit ke zpovědi? Bylo zvykem, že vždy před prvním pátkem. K tomu vás povzbuzuji. Musím říct, že mně to osobně nestačí. Já chodím 2krát do měsíce. Víte sám cítím, že když delší čas nejdu tak jsem nervózní a citlivý na sebe. Prosím vás zamilujte si zpověď. Zamilujme si setkání se s Kristem ve sv. smíření. Tam mi Bůh odpouští, tam mě přijímá.